Základní informace
Titul CZKlavírní kvintet
Titul ENPiano Quintet
Titul DEKlavierquintett
KategorieKomorní hudba
PodkategorieKvintety
Halbreichovo číslo35
Části (věty)1. Allegro con brio 2. Grave maestoso
Nástrojové obsazeníVl Vl Vla Vc Pf
Původ
Místo kompozicePolička
Rok dokončení1911
Započetí kompozice06.06.1911
Dokončení kompozice01.08.1911
Premiéra
Interpret Otaki, Michiko
Datum premiéry18.04.2012
Místo premiéryBrno, Besední dům
Poznámka k premiéřeMichiko Otaki (Pf)
Ansámbl Graffovo kvarteto (Graffe Quartet)
Graffe Quartet
Uložení autografu
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k autografuV Centru Bohuslava Martinů v Poličce uloženy také neúplné autografní party.
Uložení autografu 2
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Copyright
CopyrightBoosey & Hawkes, London-New York
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Klavírní kvintet „nultý“.
Podle H. Halbreicha se v roce 2005 připravovalo vydání skladby.
O skladbě

První ze svých tří klavírních kvintetů (označuje se jako nultý) napsal Bohuslav Martinů (1890–1959) o prázdninách 1911 v rodné Poličce. „Prázdniny“ v jeho případě nutno chápat jenom časově: jednadvacetiletý Martinů nebyl nikde zaměstnán a na žádné škole nestudoval – rok předtím byl pro nenapravitelnou nedbalost vyloučen z pražské konzervatoře, kam ho šestnáctiletého poslali jeho obětaví spoluobčané z Poličky vystudovat na houslového virtuosa. Přesto mu jeho chudí rodiče stále umožňovali pobývat během sezony v Praze a věnovat se sebevzdělávání; fanaticky pilný Martinů tak naplňoval bytostnou potřebu svobody, která ho provázela celý život a nutila dělat vždycky něco jiného, než co od něho jeho okolí očekávalo.

Spousta skladeb z této doby zrcadlí jednak jeho úsilí zorientovat se v doznívajících a naopak rodících se stylových proudech na počátku dvacátého století, jednak přesvědčivou stopu origiálního talentu, který dokáže artikulovat něco nového a nezvyklého. Dvouvětí klavírního kvintetu lze označit za rapsodické v pozdněromantickém smyslu: sonátový rozvoj první části s charakteristickým rytmem hlavní myšlenky (zasahuje i do vedlejšího tématu) je v průběhu provedení přerušen a pokračuje adagiem, zdánlivě jako nová věta, přinášeje známým tematickým materiálem nové výrazové polohy – sladkou lyriku, příznačnost violoncellového sóla sul ponticello, stupňovaný vášnivý vzruch, dramatický zlom a návrat vstupního allegra.

Kvartetní úvod (bez klavíru) ke druhé části je pln romantického bolu, jenž se pak přelévá četnými modulacemi z tóniny do tóniny, provázen příznačným rytmem z první věty; durové zjasnění v repríze, přinášející jakousi optimistickou verzi této hudby, není definitivní – závěr je poznamenán temnou osudovostí smyčcového unisona.

Jiří Beneš, program koncertu Večer komorní hudby II. Filharmonie Brno, 18. 4. 2012 [světová premiéra skladby].

« předchozí
ID 74 (záznam 1 / 0)
další »