Obálka [NICE R.P ALPES-MARITIMES/16^H/4-4/1955]

April. 4. 55.

Milý Karle :

Budiž pochválen ! Zprávy jsou výborné , Tortellier je trouba a je správné že dostal vynadáno ,[1] i kdyby se mu moje V. líbila .[2]

I. Fantasie ti nemohu poslat protože je nemám , nechal jsem rukopis v Paříži , z kterého se fotografují kopie a tak ji může ofotografovat jenom B + H . Ale doufám že když už ta smlouva je konečně hotova, že ti to pošle sám .Já zde kopii nemám .[3] Nevím zdali se u nás budou líbit , vy tam máte zdá se jiný systém , jdou na nervy .[4] Psal jsem už Rothovi aby ti kopii poslal .[5]

II. Co se týče Osy , je to dobrý nápad ale musím se dříve zeptati Ascapu aby neřekli že si dělám smlouvy za jejich zády , ale pravděpodobně to schválí , to ti hned sdělím .[6]

III. Z těch sborů jsem dosud nedostal nic . Z Paříže psali že to už dávno nemají ale že budou hledat, dosud hledají . Objevil jsem v Londýně nakladatele který by ty Ruské církevní sbory mohl míti ale dosud neodpověděl . V Nice není nic, v Paříži je ruský kostel kde mají asi dost věcí ale to musí počkat až tam pojedu . Tak mám jenom toho Jana Chrisostoma( Zlatoústý ? ) a to je asi už úprava .[7] Tak si dobudeš velké zásluhy když něco vynajdeš . Nemusím toho míti celou literaturu ale máte tam jistě odborníky kteří vědí co je cenné ; aby to stálo za okopírování . Sděl mi co tam máš , abych sám též neobjednávál ty samé sbory.

S tou Juliettou v Brně pochybuji že k tomu dojde , za prvé je to myslím klasifikováno jako dílo buržoasní a pak nemáte partituru , kterou budu zde potřebovat , mají to dávat ve Wisbadenu .[8]

Oznamuji ti že jsem byl jmenován členem Nationale Institutte of Arts + Letters , což je jako Amer. Akademie a tak se zde procházím s fialovou rosetou na kabátě ! ![9]

Tabak hledám ale budeš se asi muset spokojiti s francouzským .[10] Jsem rád co se týče smlouvy a jsem zvědavý co jsme s tím získali .[11]

Mnoho zdravím , pozdravy Talichovi a Ancherlovi .[12]

Nazdar .

B. Martinů

[1] Skladatel a violoncellista Paul Tortelier (1914–1990).

[2] Martinů Symfonie č. 5, H 310, z roku 1946.

[3] Symfonie č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343, byla vydána u Boosey & Hawkes v roce 1957 (Halbreich, 2007, s. 243). 

[4] Martinů charakterizuje svou skladbu v dopise M. Šafránkovi z 1. listopadu 1954: „VI. Symfonie vlastně není, změnil jsem to na Fantaisies symphonique.´ Tři věty spíše impresionistické. Užil jsem v nich některé motivy z Juliety. Měla se jmenovati Fantastická ale pak jsem se rozhodl s B+Hawkes že by to dalo podnět k zbytečnému přirovnávání s Berliozem.“ (CBM, PBM Kmš 820). 

[5] Karel Šebánek žádal Martinů o kopii Symfonie č. 6 (Fantaisies Symphoniques), H 343, o čemž referuje také v dopise do Poličky ze 13. dubna 1955: „V Praze prý rozhodně chtějí provest ty Fantasie na Festivalu, Š. […] mi píše abych mi ihned poslal partituru ale já to nemohu dělat dokud to není tištěno vytištěno, jsouli teď už v kontaktu s Boosey & Hawkes, tedy mohou si to vyžádat v Londýně.“  (CBM, PBM Kr 486).

[6] Od 1. ledna 1953 je Martinů členem ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers). 

[7] Liturii Jana Zlatoústého, op. 41, Petra Iljiče Čajkovského dostal Martinů od Jana Nováka, za což mu Martinů děkuje v dopise z 26. ledna 1955 (ČMH, nesig.). 

[8] Opera Julietta, H 253, byla sice ve Wiesbadenu uvedena, ale až 25. ledna 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 164). Martinů si byl vědom, že se jeho originální, lyricko-snová opera vymyká umění, které bylo v Československu „v kurzu“ v polovině 50. let 20. století. 

[9] Louis Kronenberger informuje Martinů o jeho volbě za člena The National Institute of Arts and Letters již 17. ledna 1955 s tím, že oficiální ceremoniál se uskuteční 25. května 1955 (srov. CBM, PBM Kd 269). Jaroslav Mihule komentuje tuto významnou událost v životě B. Martinů: „Institut se těší úctě od svého založení v roce 1898, odkdy začal symbolicky shromažďovat tvořivou elitu Spojených států. Počet jeho členů je omezen na 250 osobností, naturalizovaných či rodilých Američanů, kteří se ´kvalifikovali pozoruhodnými výkony na poli umění, hudby a literatury´, jak praví jeho statut.“ (Mihule, 2017, s. 451). Členové byli vyznamenáni rosetou. 

[10] V dopise Šebánkovi ze 13. února 1955 zmiňuje Martinů také tabák, tam se však jedná o americkou značku Prince Albert (CMB, PBM Kkš 1011).

[11] Také do Poličky skladatel smlouvu zmiňuje, a sice v dopise ze 13. dubna 1955: „Š. [ebánek] mi sice psal že smlouva už byla podepsána a šla do Londýna, ale z Londýna nemám zprávy, tak to asi ještě někde nejde.“ (CBM, PBM Kr 486).

[12] Martinů nechává pozdravovat dirigenty Václava Talicha (1893–1961) a Karla Ančerla (1908–1973).