[Řím] April 17. 57.

Milý Miloši :

Je možné že jsem byl v mizerné náladě při psani mého posledniho dopisu,nevzpominám si už co jsem psal ale jistě v každém připadě se to netýkalo tebe,to jsi mi nerozuměl.Já jsem totiž byl namíchnutej a sice SKRZE jednu příčinu. Dostal jsem několik dopisu a žádosti o mo­je pozváni do Řima a jini mi i bez pozváni oznamili ža zkrátka se za mnou přijedou PODÍVAT a vstoupit do mé školy,to vše hodně neomaleně a ty viš jak já nerád vidim když někdo se snaži se mnou disponovat,
což se nepodaří skoro nikdy a pak nechápu jak si to u nás představuji, že já si zařidím českou hudebni školu na Americké Akademii.?[1] Tak to a některé jiné věci mne ne právě uspokojily a něco se asi dostalo do dopisu tobě,tak to zapomeň. A sám nedávej nikomu povzbuzení,vždyť jsi byl venku a víš jaká je situace a chápeš že já nemohu zvát sem příslušniky ČSR kteři by běhali z vaši ambassady na amerikanskou akademii, chápeš ne.?[2] A mimo to některé žádosti vyzněly jako kdyby mi svými navštěvami udělali nevim jakou radost! Tak jsem se rozhodnul se zase stáhnout zpět do svoji škeble a pišu ti to abys rozumnel co v tom bylo. Já nemám rád to sousedské a nekorektni jednáno a jak jsem ti už v Parizi řikal,že si človek musi rozmyslet si záčit týkat s krajany. Ostatni si už doplň sám. Připad B. který sem ma přijet je výjimka.[3]

Také po té zkušenosti,že přes všechny možné interven­ce a žádosti to trvalo týdny než mi Praha poslala des­ky studánek.[4] Čekám na zprávy o Zbojnickych pis­nich[5],doufám že udělaly effekt. Na prvni provedeni Moravských nečekam[6] a poslal jsem partituru do Holandska mym PĚVCUM,kteři to s radostíi kvitovali.[7] Tu Horu tři světel[8] posilám Moravanu do Brna A Venhoda s ní múže disponovat později,jak pišeš na podzim.[9]Stejně nevim zdali k provedeni dojde protože věc je náboženska byt lidová a ačkoliv jsem se často o této otazce informoval(coz bylo i přičinou že jsem to neposlal už dřive) tak jsem od nikoho nedostal na to odpověd. Moravanu jsem to dávno slibil a oni se ted take distingovali[10] provedenim Polni Mše,které pry bylo moc krasné.[11]Nemyslim že jsem se to vedeni sboru naučil v opeře,protože jak viš pro operni sbor mus se človek držet vice méne zpět s fantasii, ale ty zbojnicke aktuelni texty už to zařidily aby sbor dopadnul dobře,což doufám. Co se týče mých názorů o opeře,nemyslim že bych je byl změnil od té doby co jsi o nich psal v knize[12] o co se novosti týče to musim počkat až jake oprávnění se najde při provedeni. Musim se přiznat že uprava libreta byla z nejtézsich věci a že,při tom rozsáhlem materialu, je možno že je v opere málo možnosti oddechu,což intensivně může býti přednost ale prakticky to může býti bota.[13] Byl to zkrátka Ořišek tězký a po těch mnoha měsicich kde jsem na nic jineho nemyslel na to se snažím zapomenout.

Ta nová věc pro vyroči Cleveland Orchestru tě prekvapi. Je to jedna stránka z americke historie a sice příjezd anglickych uprchliku,Pilgrimu do Plymouth.

Tak se to jmenuje „Skála“ The ROCK. A povstalo to tim že jsem objevil v knihovně Akademie takový Momerial of New England,napsaný jejich prvnim gouvernorem Bradfordem, aktery to popsal tak krásně a lidsky a baječnou angličinou že jsem to vzal za motto celé skladby.[14] Formu v jedné věte, jak jsem ti snad už psal, je težko v hudebni materii nalézti,(totiž pro 12 minut.) to je bud Overtura nebo Symf. basen bud s direktnim programem a nebo s programem schovaným.[15]Tedy zkrátka to pokračuje jako ve Fantasiich[16] odpoutanim od mého bývaleho geometrického systemu. Je to jednoduše ten starý problem že stavim svoji produkci smalými výchylkami ne na napsané hudebni esteti

ce ale na nenapsane a vice méně ztracené historii, tedy lidovy projev,secular, jak je vidět z mnoha skladeb a […][17] charakteristicky v Hore tři světel kde nábožensky sujet (agonie v zahradě, Matous[18]) neni treated as such[19] ale jen jako pomer lidi k němu a zkrátka lidská touha po krásnu at je to v náboženstvi nebo v poesii nebo životě ,touha po svobodě a tak dále. Tak se mi zda jako bych byl v dané nepopsatelné situaci jako stary Bu­ditel Naroda,což v dnešnim stoleti může skoro vypadat groteskni,ne?

Preji ti pozde pekne svatky[20] a moho te zdravim.

Tvuj

Bohouš

^[1]      Rodině do Poličky psal v podobném duchu: „Dnes jsem take rozeslal pohledy a vsem podekoval coz bude posledni namaha v tomto smeru. A vy take nikomu nic neslibujte ani nikoho neposilejte, ja opravdu nemam cas se o nekoho starat. O B. se postaram. Kleiber take pro mne nehnul prstem ackoliv jsme byli spoluzaci na konservatorii a mel hodne moznosti. Take jiny pan ktereho jste mile prijali v Policce mne pozadal abych mu to zaridil a ze prijede za mnou, jako by mi chtal udelat radost.“ (1. dubna 1957, CBM, PBM Kr 562). A Karla Šebánka pak informoval o několik týdnů později: „Ted co se toho pozvani tyce to ti snad nasi zdelili priciny, které nechci zase znovu opakovat a doufam ze jsi je pochopil.“ (20. května 1957, CBM, PBM Kkš 1036).

^[2]      Martinů věděl, že československé Ministerstvo vnitra podobným způ­sobem umisťovalo agenty StB na zastupitelské úřady ČSR v zahraničí. Ti pak měli za úkol získávat informace a spolupracovníky. On sám byl takto kontaktován v New Yorku v roce 1955. Veškeré snahy StB odmítl (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 20892).

^[3]      Miloslav Bureš navštívil rodinu Martinů v Římě v termínu 16.–24. květ­na 1957 (Zouhar, 2016, s. XXIV).

^[4]      Martinů si opakovaně stěžuje na problémy se zasíláním gramofonových de­­sek z Československa. V dopise ze dne 14. listopadu 1956 rodině do Poličky uvádí: „Studánky mi slibili ale neposlali to zase vezme asi roky než dostanou povoleni a nebo to někdo si vezme za dúvod aby se podival ven za mnou, doufam ze je poslou alespon vám.“ (CBM, PBM Kr 545), podobně také 29. listopadu 1956: „Disky jsem ovšem také dosud nedostal a tak to vidite že to je z Prahou vždycky stejné už je to vice než měsíc co mi B. psal že mi je pošlou.“ (CBM, PBM Kr 547). Opět se k tomu vrací v dopise ze dne 22. prosince 1957 rodině do Poličky: „Ty disky jsem dosud nedostal a take nevim co je s vydanim studanek zdali uz to vyslo nebo ne a na disky si asi počkám, jsou to v praze padouři.“ (CBM, PBM Kr 549) a také 22. ledna 1957, opakuje: „Desky Studanek dosud nedošly a tak je jisté že to neposlali protoze hlavně rekomandové balicky a dopisy jdou dosti rychle.“ (CBM, PBM Kr 553).

^[5]      O úspěšné premiéře první řady Zbojnických písní, H 361, informoval Martinů Šafránka v následujícím dopise.

^[6]      Rozhořčení z odložené premiéry druhé řady Zbojnických písní, H 361, přetrvalo (srov. PBM Kmš 852).

^[7]      Zbojnické písně II, H 361 přesto premiérovalo Pěvecké sdružení mo­ravských učitelů pod vedením Jana Šoupala 19. října 1956 (Zouhar, 2001, s. 226). Nikoli 28. prosince, jak uvádí Harry Halbreich (Halb­reich, 2007, s. 435).

^[8]      Hora tří světel, H 349, z roku 1954.

^[9]      Akademický sbor Moravan za řízení Josefa Veselky kantátu provedl v Praze 1. prosince 1957 (Halbreich, 2007, s. 442).

^[10]    Novotvar z anglického „distinguish“, který posouvá běžný český vý­znam ke skladatelovu typickému „vyznamenali“.

^[11]    O provedení Polní mše, H 279, se Martinů zmínil také v dopise do Po­ličky ze dne 23. března 1957: „Davali pry a moc krasne v Brne Polni Msi. Dirigoval Bakala.“ (CBM, PBM Kr 560).

^[12]    Má na mysli Šafránkovu monografii Bohuslav Martinů: The Man and his Music. New York: Alfred A. Knopf, 1944.

^[13]    Má na mysli libreto k opeře Řecké pašije.

^[14]    The Rock (Skála), H 363, dokončené v dubnu 1957, dedikace „To George Szell and the Cleveland Orchestra“ (srov. Halbreich, 2007, s. 263–264).

^[15]    Martinů dal skladbě podtitul „symfonické preludium“.

^[16]    Symfonie č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343.

^[17]    Nečitelný vpisek rukou.

^[18]    Text kantáty Hora tří světel, H 349, vychází z knihy Henryho V. Mor­tona In the Steps of the Master. Ten čerpá z Markova, Matoušova a Lukášova evangelia. Martinů zde akcentuje Matoušovo evangelium. Ve skladatelově výtisku Biblí svatá, jsou zatrženy verše v 26. kapitole Matoušova Evangelia, které líčí události v Getsemanské zahradě (srov. CBM, PBM B 5, s. 32; Zouhar, 2008, s. 152, 154).

^[19]    Anglicky „není pojednán jako takový“.

^[20]    Martinů má na mysli velikonoční svátky, které připadly v roce 1957 na 21. dubna.