[New York] May 16. 1947.

Mily priteli

Dekuji za dopis i kritiky a mnoho vas oba zdravim,myslim ze uz vite od Charlie[1] co je se mnou,a je to stale stejne[2],nicmene uz delam takove mentalni projekty pro navrat,coz se projevilo hlavne ze jsem se zbavil spous­ty knih, nahle mne to vse omrzelo, myslim ze uz stejne nebudu miti cas too vsechno precist, a myslim ze vetsina z toho nestoji vlastne za cteni,tak jsem to probral dukladne a venoval jsem to Masarykove Akademii Prace[3], ,doufam ze to bude brzo v Praze a tak si tam budete moci vybrat co potrebujete,Je toho asi sto knih, vetsinou prvotridni.Jak vidite je to takova liquidqce,to je z moji celkove nalady, jez nestoji zanic,nerikejte to Charlie, protoze doufam ze to prejde, ale prozatim to drzi a jsem poradne deprimovan, nevim co zde vlastne jeste delam a pri tom se mi odsud nechce hybat, asi zvyk uz si pomalu zvykam na domov.a vidim ze vy tam pekne radite s musikou. Co se tyce toho uvodu pro Juliettu.psal mi Sebas[4] ze potrebovali „obsah“ coz uz je slozita historie, a tak jsem se pokusil napsati neco o tom co se v te opere deje.Ten vas obsah nebyl dost dukladny a tak jestli potrebuji nejake rikani na zacatek mohou vas clanek uziti, je dobry, jen z toho vynechte to o cem pisu ja sam,ja myslim ze je to vlastne vse dost zbytecne,protoz e obsah nelze dobre o teto opere rici,enfin[5] vyjednejte si to s nimi, a jsem proti mnoho vykladum a informacim v klavirnim vytahu ale jestli se jim to libi, je to jejich party.[6]Tesim se mnoho na vytah a jsem zvedav jak to solc udelal, nebylo to asi lehke.[7]Co se mne tyce ted, moc toho nenadelam jsem stale takovy seknuty a nemohu se na nic zkoncentrovati myslim ze nejlepe by bylo iodjet odsud a poradne si od­pocinouti nekde doma a delsi dobu nedelat nic,zde to nervosa vzdyt to znate vzlaste ted az prujdou ty horke dny, prozatim je tu zima.

Vy jste asi v horecce Festivalu a plni vselijake hudby domaci i cizi a tak budete radi az tomu bude konec abyste mohli odjet.[8]Ja nevim co budu letos delat,Berkshire jsem musel odrici na radu doktora a tak jsem bez zamestnani,[9] prijede sem honegger,tesim se na neho.[10]

Muj kvartet mel[11] v Cambridge mel sensacni uspech a je to take moc dobry kvarete ktery v rukou dobrych hracu dela specielni effekt,Olin dovns Downes[12] v Pred­nasce jej prohlasil za nejlepsi vec koncertu, to vas asi uz asi neprekvapuje ale mne prekvapuje ze jsem jej mohl napsat za tech nemoznych podminek, v septembru kdy jsem byl jako opily a nemohl sam chodit ani naklonit hlavu a kdy se cely svet se mnou tocil jak jsem se pohnul, zase neco co je Wrong[13] s tvurcim procesem. Napsal jsem jeste od te doby Three Madrigals pro housle a violu[14] a sice pro J.Fuchse[15] a hlavne pro Lilien Stein(Jeho SEstra)[16] jez je skutecne outstanding[17] a jedi­necna viola player,[18]slysel jsem je na koncertu a byl jsem prekvapen ze jeste nekdo muze zde miti tak vyslovene umelecke kvality[19], tak jsem jim napsal to duo[20],a zda se ze je dobre take, alespon jsou oba uplne nadsemi a Fuchs je zaradil do sveho Recitalu v Carnwgie [Carnegie]. Ale od te doby jsem neudelal nic tak se nestarejte ze se nejaka komposice z teto doby ztrati.[21] To Koncertino pro celo pro Franka[22], to je asi nejaky blaque[23], nevzpominam si na nic, ale ja uz jsme skoro jako Michel uz se mi mota vsechno v Hlave[24]. Nemelo by to buti vlastne dovoleno napsati tolik veci,no co se da delat,mozna ze az se to vse roztridi ze jich moc nezbude.Jsem zvedav na ty disky,snad to nebude delat nic s PANEM heins heimerem od B&H?[25]

Napiste mi zase brzo, zda se mi ze to vse berete nejak easy, a mate asi dobre.

Moc vas zdravim a jsem vas rekonvalescent

Martinů

^[1]      Martinů informoval Karla Šebánka o příjezdu své manželky Charlotte do Prahy: „Charlie prijede do Prahy 20. dubna to jest prileti,snad byste mohl prijit ji uvitat a postarat se o ni.Bude bydleti aspon pro nejaky cas u Annicky Masarykove ve Vsehrdove 5.“ (4. března 1947, CBM, PBM Kkš 937).

^[2]      Má na mysli následky těžkého úrazu.

^[3]      Masarykova akademie práce byla v Praze založena v roce 1919. Tato část knihovny B. Martinů dnes není známá.

^[4]      Karel Šebánek byl ředitelem nakladatelství Melantrich.

^[5]      Francouzsky „konečně“.

^[6]      Karlu Šebánkovi k předmluvě ke klavírnímu výtahu napsal 24. dubna 1947 mj.: „Safrankuv clanek je dobry,chceteli jej uzit take,pozadejte jej aby vynechal obe zminky o protiwagnerovske tendenci, jez mohou zavesti k polemikam,lepe je to vyjádřeno,že to neni jako Wagner,čimz to ještě nemusi byt ,proti‘,je to prostě jiné.“ (CBM, PBM Kkš 939).

^[7]      Karel Šolc vypracoval klavírní výtah opery Julietta, H 253, který byl vydán v pražském Melantrichu v roce 1947 (srov. Mihule, 2002, s. 339 a Halbreich, 2007, s. 165).

^[8]      Hudební festival Pražské jaro měl v roce 1947 na osobnosti velmi bohatý program. Hned na prvním koncertě České filharmonie řízené Rafaelem Kubelíkem vystoupil francouzský violoncellista Pierre Four­nier, při třetím koncertě řídil Českou filharmonii Ernest Ansermet, sólový recitál zde měl také francouzský klavírista Jacques Février, který vystoupil i s Českou filharmonií pod vedením Charlese Muncha (srov. http://www.festival.cz/cz/archiv?year=1947). Na 7. koncertě České filharmonie dne 28. května 1947 byla za řízení R. Kubelíka ve Smetanově síni Obecního domu premiérována Martinů Symfonie č. 5, H 310, kterou skladatel dokončil v květnu předchozího roku (srov. Halbreich, 2007, s. 241).

^[9]      Léto 1947 Martinů nejprve trávil na venkově v Keen Valley s Frankem Rybkou, v srpnu pak odjel na hudební festival v Tanglewoodu (srov. Mihule, 2002, s. 590).

^[10]    Švýcarský skladatel Arthur Honegger (1892–1955) měl Bohuslava Martinů zastoupit ve výuce v Tanglewood Music Centre, bohužel i on měl zdravotní potíže a musel svou účast odříci (srov. Mihule, 2002, s. 336). Charlotte Martinů ve svých vzpomínkách uvádí: „Tang­lewoodské podnebí působilo nepříznivě na skladatele Arthura Honeggera. Dostal srdeční záchvat a musel být převezen do nemocnice. Ve škole ho zastupoval Samuel Barber. Bohuš se v srpnu vypravil do Tanglewoodu a každý den nemocného navštěvoval. Honegger se ovšem nemoci nepoddával a pohrával si s myšlenkou, že by odjeli do Jižní Ameriky. Bohuš mu to rozmluvil, protože tanglewoodská parna a časté bouřky neprospívaly ani jemu.“ (srov. Martinů, 2003, s. 123–124).

^[11]    Smyčcový kvartet č. 6, H 312, premiérovál na Harvard University v Cambridge 1. května 1947 Walden Quartet (Halbreich, 2007, s. 368).

^[12]    Příspěvek hudebního kritika Olina Downese (1886–1955), recenzenta New York Times, nebyl publikován ve sborníku Music and Criticism. A Symposium (1948).

^[13]    Anglicky „špatně“.

^[14]    Tři madrigaly (Duo č. 1) pro housle a violu, H 313, komponoval Martinů od 17. února do 17. března 1947 a dedikoval je Lillian a Jo­sephu Fuchsovým, kteří jej premiérovali 22. prosince 1947 v New Yorku.

^[15]    Joseph Fuchs (1899–1997), houslista a pedagog, od roku 1943 vedl Musicians’ Guild, sdružení pro komorní hudbu, jehož členi byly také hudebníci Kroll Quartet. Od roku 1946 přednášel na Julliard School of Music.

^[16]    Lillian Fuchs (1901–1995), violistka, pedagožka a skladatelka.

^[17]    Anglicky „vynikající“.

^[18]    Anglicky „violista“.

^[19]    Na koncertu Musicians’ Guild v newyorské Times Hall dne 20. ledna 1947 Bohuslav Martinů vyslechl kromě svého Sextetu, H 224, také Duo č. 2 b moll Wolfganga Amadea Mozarta interpretované Josefem a Lillian Fuchsovými. Jejich interpretací byl natolik nadšen, že pro ně napsal Three Madrigals, H 313. Zaujal jej také koncept Musicians’ Guild, který sdružoval devět hráčů na smyčcové nástroje. Na svých koncertech vždy interpretovali soudobou hudbu, novinky a hudbu předchozích století (srov. Amédée Daryl Williams: Lillian Fuchs: First Lady of the Viola; iUniverse, 2004, s. 67).

^[20]    Americká violistka Lillian Fuchs (1901–1995) koncertovala a na­hrávala často se svými bratry – houslistou Josephem Fuchsem a vio­lon­cellistou Harry Fuchsem.

^[21]    Na další kompozici Martinů pracuje až v červnu 1947, je to Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, dedikovaný manželce Char­lotte (srov. Mihule, 2002, s. 590 a Halbreich, 2007, s. 369).

^[22]    Concertino pro violoncello, dechové nástroje, klavír a bicí c moll, H 143, dokončeno v prosinci 1924, dedikace „A monsieur Maurits Frank“ (srov. Halbreich, 2007, s. 311).

^[23]    Francouzsky „vtip“.

^[24]    Odkazuje na hlavní postavu z opery Julietta, H 253, pohybující se mezi snem a skutečností.

^[25]    Reaguje na gramofonové desky, na nichž v československém nakla­datelství Supraphon vyšly mj. Sinfonietta giocosa, H 282, s Germaine Leroux a Českou filharmonií, kterou řídil Jaroslav Krombholc (2054-56-V), Symfonie č. 3, H 299, s Českou filharmonií a Karlem Šejnou (2057-60-V), Symfonie č. 4, H 305, s Českou filharmonií a Ra­faelem Kubelíkem (2050-53-V). Všechny skladby byly nakla­datelsky vázány u Boosey & Hawkes, kde je měl v gesci Hans Heins­heimer.